Pan KAREL VOVES (90) je nejstarším žijícím újezdským dobrovolným hasičem. Pamatuje ještě éru, kdy hasiči chodili v bílém, místní dobrovolníky vedl v letech, kdy se oficiálně nazývali požárníky. Pro ÚZ přímo v nové zbrojnici zavzpomínal na léta, kdy dnešní členové SDH ve výjezdové jednotce nebyli ani na světě.
Kdy jste se dostal k hasičům?
Ještě jako kluk jsem se za protektorátu přidal k hasičům v Šestajovicích, odkud pocházím. V roce 1951 jsem se přiženil do Újezda a od roku 1959 jsem členem místního hasičského sboru. Několik let jsem ho i vedl, skončil jsem roku 1991, kdy jsem šel do důchodu.
Jakou techniku jste měli k dispozici v době, kdy jste se usadil v Újezdě?
S tou dnešní se to samozřejmě nedá srovnávat. Když vidím, co jim dneska v garáži parkuje, jsem v úžasu. My měli zpočátku jen pragovku, která měla na čelní straně namontovanou stříkačku. Mělo to jen malou nádrž, takže jsme byli závislí na tom, kdo nám vodu přepraví. Později jsme přikoupili autobus, který jsme využívali, když se jezdilo na prodloužené víkendy na Lipno.
Dnes se k výjezdům svolává mobilem. Jak to fungovalo tehdy?
Klasicky se houkalo. Pan Veselý, který bydlel u zbrojnice, měl natažený drát domů a spouštěl tak sirénu. Měli jsme domluvené signály – dvakrát se houkalo, když se vyráželo od hasičárny na Koloděje, třikrát, když jsme se scházeli na křižovatce. Každý, kdo mohl, tak vyrazil. Někdy jsme se sešli třeba jen dva nebo ještě přibrali někoho na cestě. Jezdívali někdy i ti, kdo hasiči nebyli. To by dneska už vůbec nešlo.
Vzpomenete si na nějaký velký požár?
Často jsme jezdívali do lesa, tam hořelo opravdu každou chvílí. Vzpomínám, že v Běchovicích jednou hořel sklad pneumatik, tam jsme byli tři dny.
Když odhlédneme od moderní techniky a výbavy – jak se dá porovnat práce dobrovolných hasičů tehdy a nyní?
Srovnávat se to dá těžko. V domech nebyl plyn, jezdilo o hodně méně aut. Třeba k popadaným stromům my nevyjížděli, to si uklidili cestáři. Na druhou stranu jsme měli jiné úkoly, které hasiči dneska nemají: dělali jsme třeba revize komínů. A taky jsme se zapojovali do prací pro obec. Třeba chodník, který vede podél hlavní v místech nové školy, ten jsme stavěli my. Brigádničili jsme i na odbahňování rybníka.
Jak odpočívá takový hasič na penzi?
Moc už mi to poslední dobou nechodí, ale na kole jezdím pořád. Často vyrážím do lesa, tam je ticho, dobrý vzduch, člověk si tam odpočine. No, ale to víte, nedá mi to. Takže když vidím, jak někdo třeba kouří a odhodí nedopalek, vyšlápnu si na něj.
autor: Blahoslav Hruška
zdroj: Újezdský zpravodaj, 30. 4. 2021, číslo 5, str. 11
