Hasičem ve Vlachově Březí na Prachaticku v jižních Čechách je od svých osmi let. „Tehdy jsem potkal hasiče u nás na náměstí a zeptal se jich, jak se k nim mohu přidat. A vzápětí jsem začal soutěžit v hasičském sportu za malá družstva,“ vzpomíná Tomáš Marek (24 let), který u hasičů působí aktivně dodnes. Ročně s dobrovolnými hasiči vyjede na 80 až 150 výjezdů. Profesně Tomáš zakotvil v Penny, kde pracuje osmým rokem, čtvrtým rokem vede prodejnu v Horažďovicích. 

Co dobrovolní hasiči ve Vlachově Březí dělají?

Záleží, jestli se bavíme o jednotce, nebo o sboru. To jsou dvě odlišné věci. Jednotka, jejíž součástí jsem i já, se věnuje zásahové činnosti a výjezdům, zatímco sbor pořádá třeba i kulturní akce, masopusty, účastní se se svým stánkem i poutí. Sbor se zkrátka více věnuje kulturní činnosti a má na starosti také prevenci. Je to pro nás určitě skvělé zpestření každodenního života.

Vy jezdíte k zásahům. Jak funguje jednotka dobrovolných hasičů ve srovnání s profesionály?

Naše jednotka je v systému JPO III., což znamená výjezd do deseti minut od vyhlášení události. Ale samozřejmě nedržíme pohotovost v hasičárně, takže vyjíždíme všichni z domova, a je to tedy spíše tak, že kdo může, ten jede.

Jak to funguje v praxi?

Všem z jednotky přijde esemeska a ještě nám volají z operačního ústředí z Českých Budějovic, takže víme, co a kde se stalo, a samozřejmě je součástí toho i výzva, abychom se dostavili na stanici. Každý ale bydlí různě daleko od hasičárny, já třeba většinou dojíždím přímo k zásahu. K jakým zásahům jako dobrovolní hasiči přijíždíte nejčastěji? Většinou jsou to spadlé stromy, polomy, povodně, požáry. Nejezdíme k nehodám, protože na to nemáme příslušné zkoušky.

K zásahům jezdíte šest let, který vám utkvěl v paměti?

Třeba když hořel v Radhosticích seník, tak jsme tam byli nepřetržitě 36 hodin. To byla dlouhá šichta.

Máte při výjezdu čas se bát?

Já spíš cítím adrenalin. My to děláme z lásky, ne pro peníze.

Čím vám lidi nejvíce komplikují práci?

Největší problém jsou zbytečné výjezdy. Lidé nás třeba volají k uříznutí větve, nebo spíše jen větvičky, která trčí dvacet centimetrů do silnice a úplně v pohodě by ji byli schopni odstranit sami. Někdy nás lidé zkrátka volají k úplným ptákovinám.

Kolik času strávíte v hasičském prostředí?

Kromě hasičské práce také trénuji malé děti, takže je to časově docela náročné, ale já hasičské prostředí vnímám jako svoji druhou rodinu. Na soutěže jezdím skoro pořád – dělám časomíru, a to je téměř každou sobotu. Pak jsem tak dvakrát třikrát týdně v hasičárně.

Co vás u hasičů drží?

Dělám to moc rád, baví mě to a dává mi to smysl. Mám rád také adrenalin, který to přináší.

A do toho práce, že?

Tři roky jsem byl v Penny ve Vimperku jako brigádník, pak jsem tam byl rok jako zástupce vedoucího a nyní už jsem čtyři roky v Horažďovicích na pozici vedoucího. Zatím jde práci i „hasičinu“ skloubit, což je skvělé, obojí mě baví. Moje pozice v obchodě mi zatím vyhovuje, ale časem bych se možná rád posunul, třeba na pozici oblastního vedoucího. A u hasičů? Abychom vyřešili každý problém.

TEXT: Jiří Macek 

FOTO: Archiv Tomáše Marka 

zdroj: Deník - příloha Západní Čechy, 30. 9. 2023, str. 15.