Slavnostní pochod, kaple zaplněná hasiči v uniformách i silný příběh dlouholeté služby. Ve Volarech si v sobotu 16. května připomněli svátek patrona hasičů svatého Floriána.

Členové Sboru dobrovolných hasičů Volary se nejprve seřadili před hasičskou zbrojnicí a poté společně vyrazili průvodem ke kapli svatého Floriána. Právě tam se odehrála hlavní část slavnostního setkání, kterého se zúčastnila také starostka Martina Pospíšilová, místostarosta Bohuslav Kub a farář Karel Falář. Starosta SDH Volary Josef Riederer ve svém projevu připomněl, že práce dobrovolnýchhasičů není jen o zásazích u požárů a nehod, ale také o komunitním životě a práci s mladou generací. Právě mladí hasiči podle něj dokazují, že tradice dobrovolnýchhasičů má ve Volarech silnou budoucnost.

SLOUŽÍ CELÝ ŽIVOT

Silným momentem slavnosti bylo předání ocenění Františku Rokůskovi, který převzal medaili města Volary za 70 let služby u místního sboru. Společně s oceněním získal také stužku za dlouholetou činnost. A právě jeho slova vyvolala mezi přítomnými největší odezvu. „Dnes se těch výročí sešlo víc. K sedmdesáti letům u hasičů přidávám i to, že osmdesát let žiji ve Volarech a sedmdesát let v budově požární zbrojnice,“ řekl s úsměvem František Rokůsek. Za svůj život spojil s hasiči prakticky celý svůj příběh a od přítomných si vysloužil dlouhý potlesk. Výročí převzal František Rokůsek plaketu a medaili města Volary, od starostky Martiny Pospíšilové a jejího zástupce Bohuslava Kuba.

MODLITBA

Atmosféru slavnosti uzavřela modlitba faráře Karla Faláře za zesnulé i současné hasiče. Připomněl při ní, že dobrovolníhasiči často stojí v první linii pomoci druhým a jejich práce bývá pro města i obce nenahraditelná.

František Rokůsek, který za svou dlouholetou práci ve Sboru dobrovolných hasičů, získal o víkendu několik ocenění žijí ve Volarech žije od února 1946. O deset let později vstoupil do místního sboru dobrovolných hasičů a už u něj zůstal. František Rokůsek strávil u volarských hasičů sedm desítek let, z toho 45 let jako velitel sboru. Hasičská zbrojnice se stala i jeho domovem. „Od roku 1956 tam bydlíme s manželkou i synem Františkem,“ říká s úsměvem muž, který je s volarskými hasiči spjatý prakticky celý život.

K hasičům se dostal už jako mladý učeň v Písku, kde se vyučil instalatérem. Právě tam začala jeho hasičská cesta. „Nastoupil jsem tehdy k hasičům jako elév. Když jsem se pak vrátil z Písku do Volar, pokračoval jsem tady a vydrželo mi to až dodnes,“ vzpomíná. Postupně prošel řadou funkcí byl strojníkem, řidičem i velitelem sboru. Do čela SDH Volary se postavil v roce 1967 a ve funkci vydržel neuvěřitelných 45 let. „To už je pořádný kus života,“ říká Rokůsek. Funkci předal mladším až v roce 2012 při odchodu do důchodu.

Ani dnes ale od hasičů úplně neodešel. „Kluci přijdou pro radu, někdy pro něco zajedu nebo pomůžu ve zbrojnici. Pořád u toho člověk je,“ říká. Hasičinu měl přitom doslova v krvi. Jeho otec byl také hasičem a ve Volarech působil jako velitel. „Od malička jsem věděl, že jednou budu hasič. Táta mě toho hodně naučil. Když jsem si někdy nevěděl rady, vždycky jsem si říkal, jak by to asi udělal on,“ popisuje. Z původního koníčku se podle něj stal „velký kůň“, který ovlivnil celý jeho život. „Hasičina mi dala hlavně kamarádství a schopnost spolehnout se jeden na druhého. Při zásahu jde často o život a tam musíte držet při sobě,“ vysvětluje František Rokůsek. Dodnes vzpomíná také na chvíle po zásazích, kdy se hasiči scházeli u zbrojnice. „Seděli jsme spolu, opékaly se buřty, probíraly zásahy i obyčejný život. Jsem rád, že to klukům zůstalo dodnes.“

DRAMATICKÉ SITUACE

Za dlouhá desetiletí služby zažil desítky dramatických situací. Na některé vzpomíná dodnes velmi těžce. Jedním z nejnáročnějších zásahů byl podle něj požár v areálu tehdejších dřevařských závodů ve Volarech. „Byl to komplikovaný požár a hořelo opravdu hodně. Pomáhali nám hasiči z Prachatic i Vlachova Březí. Hasili jsme dlouho, ale nakonec se podařilo objekt i město zachránit,“ vzpomíná. Velmi silně v něm zůstala také tragédie ze sedmdesátých let při požáru kravína v Českých Žlebech. „Děti si tam hrály se slámou a vznikl požár. Kravín shořel a jedno dítě tam bohužel zemřelo. To byl strašně těžký zásah,“ přidal ještě další boj s ohněm.

POMOHLO LANO

Vedle smutných událostí ale hasiči zažili i chvíle, které dnes připomínají s odstupem a lehkým úsměvem. Jedna z nich se odehrála u Strážného při nehodě nákladního auta naloženého cementem. „Řidič zůstal zaklíněný v kabině a vůbec s ní nešlo pohnout. Přemýšleli jsme, co dělat. Nakonec jsme vzali ocelové lano, jiný řidič lehce popotáhl havarovaný vůz a kabina se uvolnila natolik, že jsme šoféra dostali ven,“ popisuje další zásah s tím, že řidič tehdy utrpěl zranění nohou, přežil a později se dokonce vrátil za volant nákladního auta.

František Rokůsek dnes patří mezi nejvýraznější osobnosti volarských hasičů. I když už dávno není ve funkci velitele, jedno je podle jeho slov jisté: „Hasičem člověk nepřestane být nikdy.“

autor, foto: Ladislav Beran

zdroj: Strakonický deník, 22. 5. 2026, strana 3.