V rámci experimentu skupiny CzeXperiment, vedené filmařem Janem Látalem, byli náhodní lidé vyzváni, aby během pěti minut připravili vše potřebné pro přežití 72 hodin bez elektřiny, vody či internetu. Výsledky, které hodnotili odborníci na krizovou připravenost, odhalily alarmující nepřipravenost občanů na krizové situace. Babišova vláda si odmítá nebezpečí krize připustit a s lidmi na toto téma nekomunikuje, zrušila i krizový tým, který k tomu byl určený. Organizace i jednotlivci se proto snaží budovat odolnost lidí odzdola.
Mladí dokumentaristé ze skupiny CzeXperiment v čele s filmařem Janem Látalem oslovili několik desítek náhodných lidí přímo na ulici. Každý dostal stejný úkol: Během pěti minut doma vyčlenit vše, co by mu mělo stačit na zvládnutí prvních 72 hodin bez elektřiny, vody a internetu. Výsledky pak hodnotili odborníci na krizovou připravenost, psychologii i záchranné složky.
Když tvůrci promítali v půlce května pracovní verzi prvního dílu snímku 72 hodin , jenž je nyní k dispozici na YouTube, počínání protagonistů vzbuzovalo u publika salvy smíchu. Zpětně i u samotných protagonistů, kteří se projekce účastnili a poprvé viděli své výkony na plátně. „Tohle je ale velmi důležité, až přijde depka z toho, jak si nemůžu nic ohřát,“ říká spokojeně seniorka a balí si několik lahví vína. „Parfémovaná mlha, tu si rozhodně přibalím,“ prohlašuje mladá dívka. Jiná z aktérek si přináší plyšového medvídka či knížku o potápění. A jeden z mladíků zase trvá na tom, že si s sebou vezme elektrickou kytaru. „Nemohla ta kytara být aspoň akustická?“ zoufale se ho později otázal bezpečnostní expert Jan Lukačevič, když odborníci hodnotili obsah evakuačních zavazadel.
Většina lidí otevírá plné až přeplněné ledničky, ale zjišťuje, že v nich nemají skoro nic, co by se za chvíli nezkazilo. Trvanlivé potraviny jim zcela chybí. „Koukám, že budu asi jen na banánech a sladkém pití,“ zkonstatovala před ledničkou jedna z účastnic. Jak jí později vysvětlil záchranář Ondřej Koudela, sladké věci jsou zcela nevhodné, protože má po nich člověk žízeň a chce se mu často na toaletu.
Experiment ukázal, že lidé absolutně nejsou připraveni na případnou krizi, která může přijít v podstatě kdykoliv, například v podobě masivního výpadku elektřiny, takzvaného blackoutu . „Doma by každý člověk měl mít zásoby pitné vody aspoň na tři dny, potraviny, které není třeba vařit a nezkazí se, léky, rádio na baterie nebo na kličku s dynamem, nabitou powerbanku, hotovost po menších částkách, papír a tužku,“ shrnul nejdůležitější věci Lukačevič.
Dokumentaristický tým CzeXperiment chce proto k připravenosti českých občanů přispět nejen alarmujícím snímkem, ale i možností pořídit si kompletně vybavené evakuační zavazadlo, popřípadě jeho části.
Co se může v krizové situaci změnit?
Z kohoutku nepoteče voda.
Nepůjde elektřina.
Přestane fungovat telefon, televize a internet.
Nikde si nevyzvedneme léky.
Nebudeme moci běžně vařit a ohřívat jídlo.
Přestane fungovat topení.
Obchody budou zavřené nebo v nich nic nekoupíme.
Nezaplatíme platební kartou.
Toaletu bude možné spláchnout pouze jednou.
Na čerpacích stanicích nenatankujeme.
Přestane jezdit hromadná doprava.
Zdroj: : www.72h.gov.cz
Lidé jsou nepřipravení
Základní a přehledné informace, jak by se měl člověk na případnou krizi připravit a jak se během ní chovat, dostali Češi loni od ministerstva vnitra v podobě pěti milionů kusů příručky 72 hodin . Jak ale filmaři zjistili, skoro nikdo z oslovených lidí si ji nevybavoval. Příručka se navíc dočkala velmi negativních reakcí a zesměšnění na sítích dříve, než se stačila mezi lidmi rozšířit. Často proto mířila spolu s letáky ze schránky hned do koše.
Martina Hartmanová ze Sdružení dobrovolných hasičů byla nasazena během masivních povodní v Jeseníku a okolí. Vzpomíná, jak mnozí lidé odcházeli z domů bez ničeho, protože ač je stát varoval tři dny předem, vůbec se nepřipravili. Samozřejmostí přitom mělo být aspoň evakuační zavazadlo s doklady, penězi, léky, hygienickými potřebami, dezinfekcí, balenou vodou, trvanlivým jídlem, věcmi na spaní, svítilnou, rádiem, náhradními bateriemi, powerbankou, popřípadě knihou či hrou pro zábavu.
„Naše domácnosti nejsou vůbec připraveny na krizové situace. Spoléháme se na to, že to za nás někdo připraví a že nás někdo zachrání,“ varovala Hartmanová.
Babišova vláda zrušila krizový tým
Jan Paťawa působil jako vedoucí Krizového informačního týmu na ministerstvu vnitra. Tato skupina koordinovala komunikaci státu při mimořádných událostech, jako jsou povodně , výpadky proudu či bombové výhrůžky školám. Babišova vláda celý tým bez náhrady zrušila. „Nikdo mi to neřekl, k tomu taková divná tisková zpráva, která říká, že se strategická komunikace vrací zpět pod oddělení PR a tisku. Snažil jsem se vysvětlovat novému vedení, že my děláme komunikaci v krizích a přípravu na krizové situace a že ji těžko může dělat PR, to je prostě zcela jiná disciplína. Pak jsme dostali výpovědi,“ sdělil Deníku.cz.
Podle něj je nepřipravenost obyvatel problémem nejen pro ně, ale také pro záchranný systém. Ten by se v prvních dnech krize potřeboval soustředit hlavně na zranitelné lidi, kteří se o sebe sami postarat nedokážou, ale budou ho zahlcovat zbytečné problémy zdravých lidí při síle, kteří podcenili vybavení své domácnosti a najednou začnou zjišťovat, že nemají co jíst či pít.
„Otázka dnes není, jestli nějaká krize přijde, ale kdy přijde. Lidé si často neuvědomují, co všechno může znamenat delší výpadek elektřiny nebo nedostupnost základních služeb. Přestanou fungovat čerpací stanice, obchody, semafory, doprava i telefony a během pár hodin se zastaví věci, které považujeme za samozřejmé,“ varoval Lukačevič.
Protagonisté snímku 72 hodin si pak měli zabalit evakuační zavazadlo. Tři vybraní s ním zamířili do připravených miniaturních obytných boxů na Výstavišti v pražských Holešovicích. Zde měli strávit s tím, co si zabalili, tři dny. „To, co jste si přinesli, by se vám hodilo tak na cestu do Brna, ne na 72 hodin,“ zhodnotil jeden z pokusů profesionální hasič Jakub Hašek.
Instruktor první pomoci Ondřej Koudela varoval, že proškolenost Čechů na první pomoc vypadá jako velká a líbivá čísla. „Ale za nimi se schovává strašně velká lež. Většina kurzů je zcela neefektivních, do firmy přijede školitel se dvěma slajdy k první pomoci, získá za to peníze, zaměstnavatel si odškrtne položku a obě strany jsou spokojené. Jinak je to ale úplně na nic,“ popsal. Člověk je v krizových okamžicích paralyzován strachem a stresem a na nějaký slajd na školení si opravdu nevzpomene. Jeho projekt PrPom proto účastníky připravuje v situaci, která se velmi podobá té reálné.
Jak pro Deník.cz uvedl filmař Jan Látal, motivací k tomuto experimentu byla liknavost nové vlády stran bezpečnosti, připravenosti a odolnosti občanů. „Jeho roli proto přebírají nejrůznější nevládní organizace. My jsme chtěli přispět tím, co umíme: otevírat důležité společenské otázky atraktivní formou tak, aby se dostaly co nejdál.“ Vadí mu, že nová vláda nechce lidi znepokojovat, a proto s nimi nekomunikuje o krizích, ač mohou přijít kdykoliv. Nemusí jít totiž jen o válečný konflikt, ale i o masivní výpadek proudu, povodně, vichřice a podobně.
Jaké zásoby jsou nejdůležitější?
Balená voda na pití, nádoby na vodu, zásoba trvanlivého jídla, lékárnička a potřebné léky, rádio a svítilna na baterie, hotovost různé hodnoty.
Co dalšího mít připravené
Nabitou powerbanku a náhradní baterie, kopie důležitých dokumentů, plynový vařič a zápalky, dezinfekci na ruce, toaletní papír a hygienické potřeby, multifunkční nůž, hasicí přístroj nebo hasicí deku, pevnou lepicí pásku, pytle na odpadky, plnou nádrž v autě, krmivo pro zvířata, má-li člověk zvíře.
Češi nejsou připravení, odolní ani informovaní, varuje expert na krizovou komunikaci
Jan Paťawa je bývalý úředník ministerstva vnitra, který se na resortu dlouhodobě věnoval oblasti bezpečnosti a krizového řízení. Vedl zde Krizový informační tým. Podílel se na přípravě opatření souvisejících s ochranou obyvatel a fungováním státu v mimořádných situacích. Je spoluautorem brožury 72 hodin, kterou stát poslal občanům do schránek. Po nástupu vlády Andreje Babiše byl jeho tým zrušen, což se dozvěděl až z tiskové zprávy.
Někdejší vedoucí Krizového informačního týmu na ministerstvu vnitra Jan Paťawa
Co jsou největší slabiny státu v připravenosti na krizi?
Česko má velmi kvalitní složky integrovaného záchranného systému, které se pak podílejí na záchraně životů. Když jsme chystali příručku, jak se připravit na prvních 72 hodin krize a co v té době dělat, šlo nám o to, aby občané zbytečně tyto složky nezatěžovali. Občané by proto měli být připraveni, ale nejsou.
To by byli občané. Co samotný stát?
Stát by měl jednat s občany otevřeně a umět o krizi komunikovat. Naše oddělení řešilo komunikaci státu při povodních, při střelbě na Filozofické fakultě , bombové výhrůžky školám, výpadky proudu. Snažili jsme se, aby stát informoval lidi jednotně. Teď hrozí, že tato schopnost zanikne a stát se dostane zpátky k chaosu, který jsme zažili během covidu a který zbytečně stál lidi životy.
Co dalšího podle vás Česku chybí pro zdárné zvládnutí krize?
Informovanost a připravenost lidí, společenská odolnost, to znamená, že je tu nějaká fungující občanská společnost, nějaká mezilidská snaha se bavit. Ale pak často vidíme, že pomáhající organizace jsou nálepkované jako politické neziskovky a toto všechno tu snahu podkopává.
O co jednodušší to mají skandinávské státy, kde lidé svým vládám tradičně důvěřují?
Stát by chtěl, aby mu občan důvěřoval. Ale v momentě, kdy stát nejedná s námi s občany jako s partnery a nedůvěřuje nám, tak jak my můžeme důvěřovat státu? Projevuje se to v různých drobných věcech každodenního života a pak se divíme, že důvěra ve složky státu tady prostě není. Přitom je podkopávána takřka programově.
Autor: Zuzana Hronová
